Zelindí deníček 2019
4.12.
30.11.
Signál k naklusání (tři mlasknutí). Jdeme se pást na louku. Vedu dva koně. Oslinda jde před náma a jde pomalu… Tak zamlaskám a ona fakt nakluše a kluše! Valila jsem oči a nevěděla co teď.
Líbí se mi, jak se dosavadní práce začíná spojovat a skládat ve funkční celek… Fakt často jsem během těch dvou let pochybovala a nejspíš ještě budu, ale teď mám „huráobdobí“
(Jo, a v rámci procházky jsem se včera prostě jen tak kus svezla – to už se zdá být fakt v pohodě, stačí jen (jen… ) přidat ostatní chody a doladit ovladatelnost ve všech prostředích… to půjde )
13.11.
No, ne vždycky jde všechno podle plánu (vlastně ani nevím, co jsem si myslela, plán asi nebyl), nicméně budeme muset pohlídat „pejsek ignoruje koníka a koník ignoruje pejska“. Líbí se mi zklidnění u mě!
https://youtu.be/LcbBD5zcPdU
28.10.
„Tak já vezmu ještě Zelindu a budeme něco dělat… chcete něco dělat nebo vidět?“
„Já vím co chci vidět, ale ty nebudeš chtít… já chci vidět naklusání…“
….
a já zrovna ráno blekotala něco o tom, jak je potřeba se nebát dělat chyby… a tak jsem značně nepřesvědčená došla pro helmu a zkusila to.
https://youtu.be/b4eZvuBszLk
17.10. – odpoledne
Ne že by to bylo úplně nejchytřejší… Nicméně vyrážím na hnědé, vlevo od nás jde druhá hnědá, vpravo Oslinda. Dofrčíme na lesní cestu. Hnědé na které sedím odepínám vodítko. Přeskakuju na Zelindu a hnědou stojící uprostřed odstrkávám pryč. Jedeme. Volná hnědá se pase, když odejdeme asi 200 metrů tak nás docválá, oslík nehne ani brvou když odejdeme asi 200 metrů tak nás docválá, oslík nehne ani brvou. Hnědá vlečená za námi si přišlapává vodítko, pouštím ji a nechávám osudu (umí si s tím poradit). Pase se. Hmmm. Volná hnědá ťape dopředu. Navrhuju Zelindě zatočení mezi stromy, to by šlo, vlníme se zpátky směrem k pomalé hnědé, potkáváme ji a já lovím vodítko (blíží se rozcestí domů-nedomů a kdyby hnědé v převaze zvolily „domů“, musely bychom je se Zelindou honit a, hm, no, asi až někdy jindy). Jedeme dál. Jedeme trávou. Hnědá mě zkouší stáhnout za účelem trávy, nadávám. Můžu se na to vykašlat, pouštím ji ať se cpe jak chce, Zelinda pokračuje dopředu. Odjíždíme dvěma pasoucím se koním! Asi 100 metrů, to by mohlo stačit, že. Vlním nás mezi stromy, zastavuju, vlním… Vracíme se ke koním. Tahám telefon a točím.
Celkovou dráhu odhaduju na 800 metrů.
A ano, radši bych měla druhého člověka který by chodil s námi s druhým koněm a celé by to bylo takové řízené a inteligentní. Chachacha.
(poté ji pouštím a s hnědýma pěšky vyrážíme směrem domů, asi po 10 minutách za zatáčkou jsem vyměkla a pro toho ignoranta se vrátila, stádový pud asi ztratila. Grrrr. )
https://youtu.be/Zy66MZfRTvs
17.10.
Buď padá, nebo se pase, nebo dokonce utíká pryč!
Tohle je spíš experiment, než trénink, no
https://youtu.be/ZnVoNh_1RMY
15.10.
Nestříháno, ale mohlo by se hodit někdy některou část někomu ukázat, tak jsem to nahrála. Je tam nový cvik „místo“, navíc poprvé použitý ze hřbetu. 🙂
https://youtu.be/mFwNSrE57pE
11.10.
Šly jsme se podívat na velkou silnici. A plašič ptáků nebo čeho (trochu nás plašil). Hodina samy venku a krása. Občas věřím, že z ní bude kůň 🙂
4.10.
Tak jo… porušila jsem předsevzetí, že na ni měsíc nepolezu na cvičáku. Ale chtěla jsem vědět, jestli to má nějaký vývoj. Potácení na začátku je značně nepřesvědčivé ? nálada taky! Nicméně potom si častěji než dřív stoupá na všechny nohy a nemá zadní kilometr za tělem! A začaly jsme ohýbat kolem holeně (ne, že by to bylo v tom videu nějak moc vidět ) nebo kolem tušírky. A asi miluju tušírku, funguje fakt jako prodloužená ruka a umožňuje mi asi tak tisíc signálů!
https://youtu.be/Zzm1Pyizxwg
28.9. – nakládací
Po posledním výjezdu jsme se dostaly do fáze: V klidu nastoupí, dokud nehrozí zavření(tzn. jakýkoli pohyb za zadkem, dotek, rachtání), pak couvá. V případě zavření štrajcpánu do něj vztekle drkala zadkem a vytáčela se víc a víc.
Takže… rozbít na menší kriteria.
https://youtu.be/tWSgtmXBi-U
27.9.
Celkem nudné, myslím. Ale něco tam je.
https://youtu.be/gRjpAM6M4JM
19.9. – zvedáme houpačku, aneb houpej se víc!
17.9.
Zářijové ježdění… Pořád se tváří divně, nejsem si jistá jak moc je to technický/fyzický/psychický problém – budu nadále pozorovat.
Couvání evidentně ještě „prostě nejde“.
Obdivuju svoji multifunkčnost, zvládám konverzovat a přitom rozumně komunikovat s Oslindou
https://youtu.be/tXGhHsxX0HY
16.9. Zelinda jezdecká
Srpen jsme strávily co nejčastějším lezením na záda. Začátkem září se tvářila trochu divně, tak jsem přešla k pozorování ze země, v jednom zadním kopýtku byl malý otlak, mohlo to být ono, protože už třetí den po sobě mě radostně vozí.
Pilujeme především zastavování („zastavit je vždycky dobře“), začínáme zatáčet, tam je úspěšnost tak 40% . Sama asi dvakrát navrhla naklusání, zatím se tvářím že „děkuji, nechci“.
Pomalu přemýšlím o něčem na záda.
2.9.
To je samá pozitifka, mrvička, klikříček, granulka… a stejně na toho koně nakonec vezme tušírku!!
Hmm, proč?
https://youtu.be/OZLNVzn1pUk
29.8. – experimenty, experimenty…
Takový normální přesun koní mezi ohradami. Vzdálenost asi půl kilometru. Uběhli jsme asi pět kilometrů, většinu klusem… A pak se tak už vracíme… A já dostávám nápad. Přesedám z hnědé na malou a… jedu. Vypadá to že nošení mě je výsada, Zelinda hned po mém nasednutí ukázala hnědé zuby s dramatickým výrazem „teď jsem důležitá JÁ!“. Bude to chtít ještě trochu poladit, to ne že ne.
Tralala 😀
28.8.
Zpátky do práce. Nebo houpacího křesla? 😀
https://youtu.be/9FW8Urj7Tx0
11.8.
Jedu. Venku. Kousek.
Jupijou!
8.8. – akademické snahy
Možná bude časem i nějaké video táborové, ale zatím dnešení motání na místě. Já chci ty věci vidět hned!
https://youtu.be/3rDr9sd1PqE
5.8.
Až budeš velká, budu odtud nasedat! Zelinda táborová 🙂
24.7.
Drbacííí https://youtu.be/_aVhXqPYkm0
19.7.
Intenzivní týden tréninku… Zelindě se intenzivno nevyhýbá, takže dřeme… A občas to je prostě super 🙂
https://youtu.be/Zq7jbXAuHjo
13.7. – a bude jezdeckááá….! 🙂
12.7.
Stojan na sedlo…
Venčíme dva jiné koně. Ráno krmím (tráva na hromádky), koně (ti normální) žerou. Nosím čištění, sedla, ohlávky a v patách se mi motá malé šedivé zvíře s výrazem „tady jsem! připravena pomoci!“.
Dávám na ni podsedlovku, sedlo, při zapínání podbřišníku zvedá nohu (jasně, ohnula jsem se podobně jako pro nohu), jednu umrněnou granuli dostává až poté. Odváží sedlo ke koni na kterého patří. Tváří se dotčeně, když ho z ní sundám.
Je to trochu divný. 😀
7.7. – odpoledne
Chtělo by to obsedání sepsat do uceleného textu, ale vzhledem k tomu že není čas a síla sem hodím aspoň dnešní záznam.
(poprvé s helmou, tak jsem čekala nějaký držkopád a ono nic…)
(a nejsem blázen)
https://youtu.be/OTgjqIwREmo
7.7. – ráno
Přepravník. Mezi 7 a 8 ráno odjíždí. Vstávám po 6, rozlámaná po včerejším závodě a stojí mě hodně, hodně přemáhání jít se Zelindou hovořit o cestování…
Je to v podstatě protipodmiňování a zkoumání toho jak na tom jsme. Závěr: Jsme na tom dobře, hotovo nemáme.
https://youtu.be/po1jWAQiScs
10.6.
Návštěva. Na cvičáku dvě děti a pasoucí se koně. Dětem je dva a půl roku. Občas přijde jedno ke koni („pomalu a zepředu!“) natáhne ručičky a řekne „Ahoooj Zelindo!“. Zelí zafuní do ručiček, dítě se začne hihňat a celý proces opakují asi desetkrát – zdá se, že baví obě.
Děti objevují překážky, třeba oblíbenou paletu. Zelinda stojí metr od nich, dívá se, jak na paletě poskakují a úplně vidím její výraz „umím líp“. Pak se podívá na mě (pasivně stojím opodál a bedlivě monitoruju situaci) a jde ke mně. Jedna z věcí které považuju u klikoně za největší úspěch – nevrhání se na objekty, ani na ty oblíbené… A večer jsem se doma zamyslela nad tím, proč je to u ní lepší než u obou hnědých – protože u nich jsem vždycky měla jako pojistku „kdyžtak prostě použiju nějaký trest a odeženu je z toho pryč“. Což když v rámci výcviku nepoužívám, potřebuju víc mozku…
8.6.
https://youtu.be/mEd9u2XVY-U
23.5.
Video – Zelindí ráno 🙂 Trochu přisunutí a odsunutí celého koně, o něco později aplikované nad kládu. Změny směru, které máme za úkol (minulý týden se poprvé povedla v klusu! dneska na to nebyl den). Vylepšování paletových her. Mávání zadkem ze strany na stranu… Držení nohy. A couvání od člověka, které bylo několik měsíců absurdně nedosažitelné. A asi ještě něco 😀
https://youtu.be/TqUuCT44obc
11.5.
Když nemůžeme ven, budeme fyzicky pracovat v ohradě!
Je to dlouhé – celá lekce. Původně jsem chtěla vystříhnout jen povedené vlezení na paletu, ale pak jsem si říkala, že se třeba někomu bude hodit ten proces… A že je dobré napsat, že to jsou zase hraniční emoce (asi když natáčím, tak víc hrotím, je tam méně lehkosti, klidu a hry?), což nevadí, pokud je to občas, ale kdybych takhle pracovala pořád, rozbilo by se to. Je tam i pokračování „téma dne – kde máš zadní nožičky?“. A pak tam je „krááásné“ podběhnutí (co to je za móres vůbec?!). A na závěr pozice dávání odměny, to natočím časem tak, aby tam byl kůň vidět (pardon 😀 ) a napíšu k tomu nějaký delší text, protože se to jako téma objevuje pořád…
https://youtu.be/aN-oR5AaJ2Y
10.5.
Zelinda lesní – příprava na ježdění 🙂
https://youtu.be/JXujPvx7Lcg
Zelindí poznámky z akademiky
Jako doplněk k článku na equichannelu
První den byl seznamovací, Angelica si prohlédla, jak vypadá naše běžná práce – tedy s ohledem na to, že kůň byl poprvé v životě v pískové jízdárně, kolem které rostla krásně zelená tráva, kterou doma nemáme (ráno jsem nakládali a bylo 5 cm sněhu…). Dostaly jsme obě pochvalu za vyvážený klus a hezké zastavování, doporučení sehnat si rovnou linii pro cvik dovnitř plec a kontra dovnitř plec, já navíc dostala pokyn zpomalit pohyb targetem. Hned na místě jsem viděla, že rovná linie skutečně pomáhá hodně – asi tedy zvýším svou organizovanost (nebo budeme dovnitř plec místo na louce dělat na lesních cestách…).
Ocenění hezkého klusu mě extrémně potěšilo, protože ještě v létě jsem řešila, že mi Zelinda v uzavřeném prostoru (skoro jakákoli ohrada, co není až k obzoru) prostě nekluše, resp. kluše, ale neochotně a naštvaně. Naštěstí tehdy Venya spáchala akci „Nizozemí s Hannah“, kde se řešila neobliba klusu u krásného hnědého koně a já pochopila, co a jak změnit. A po pár měsících mám koně, který kluše o sto šest a emoce jsou přitom relativně hezké. Rozhodně je ještě potřeba je hlídat, přece jen jde o rychlejší pohyb a jsme na začátku práce, nicméně to považuji za úspěch.
Nicméně zpátky k našemu klusu – koně často „útěk“ targetu rozčiluje, čemuž se nelze až tak divit… Navíc je klus chování náročné, pokud není nějaký důvod prchat. A vůbec nejhorší věc, kterou můžu po náznaku naklusání udělat je…chtít to znovu. Celé kouzlo spočívalo v tom, že jsem po náznaku zrychlení jednak strašně moc odměnila, druhak naprosto změnila dynamiku práce a dělala něco super skvělého a statického – třeba vylezení na paletu.
Nakousl se cvik dovnitř záď, kdy mi sice docela hezky „přijede“ zadní část koně, ale hlava „odletí“ pryč. Na začátku celkem běžný problém, nicméně potřebuji mít nějaké plány, jak to řešit, hlídat a vylepšovat. Jedna z možností je dobrý targeting nosem, ale u nás se hlava i tak odlepuje…
Další den jsme se Zelindou nastoupily na jízdárnu, tentokrát s plánem pracovat s nákrčákem. Už jsem s ním dělala nějaké pokusy, ale nebyla jsem si jistá co vlastně přesně chci, jakou reakci mám odměnit, aby to nebylo použitelné jen na doleva-doprava ale i do budoucna na složitější prvky. A co se mi v hlavě srovnalo? Funkce nákrčáku je „nepřímá otěž“, tzn. ovládání plecí koně. Když mi Angelica řekla, že máme s nákrčákem provést dovnitř záď, vyvalila jsem oči – JAK? Situace: já u kohoutku čelem k zádi koně, držím nákrčák a target v poloze „vypnuto“, informuju koně o tom, že děláme „přistoupení“. Pak se rozcházíme, přistupuje, přizvedávám ruku s nákrčákem a zároveň „zapínám“ target. Z hlavy se mi kouří, potácím se podivným směrem a naprosto mi uniká načasování. Zelinda prý nějakým kouzlem prováděla dovnitř záď, já teď čekám na video, abych ho důkladně prozkoumala, než se pokusím ten zázrak opakovat. Diváci mě pak informují, že kdybych to tomu koni nekazila svou nekoordinovaností, zmateností a neschopností poznat, co se děje, bylo by to báječné 😀 Na otázku, jestli chci dělat ještě něco, odpovídám, že určitě ne a pokouším se nějak vstřebat, co a jak se vlastně stalo. 😀
Během oběda všichni začínáme usínat, kromě toho trochu prší… Vezmu si několik bund, diváci se balí do koňských dek a pokračujeme v krasojízdě. Mám zásadní dilema, jak poslední praktickou lekci pojmout, protože v podstatě máme splněno, navíc je na Zelindě znát mírná únava (už takhle je naprosto neuvěřitelná, kolik toho zvládla). Tak nějak tuším, že v případě opakování se můžou věci akorát pokazit – já rozhodně nepodám lepší výkon než dopoledne. Říkám Angelice, že bychom měly dělat něco „naprosto odlišného a báječně zábavného“, takže se pouštíme do práce v klusu, nejdřív na kruhu, proložíme trochou přenášení váhy dozadu a přecházíme ke kontra dovnitř pleci v klusu na rovné linii. Vůbec by mě nenapadlo se o něco takového pokoušet – náznak jsme zkusily asi před měsícem a vyhodnotila jsem to, že možná za rok. A ejhle, radostně pobíháme podél stěny a já se snažím zkoordinovat a vidět a vnímat. Na Zelindě jsou znát stoupající emoce, ještě chvilku pracujeme na uvolněné chůzi a končíme.
V září znovu!!! 🙂
6.5.
Nezvládám dokumentovat a zpracovávat…
https://youtu.be/nnoew2Vm04M
25.4.
Nenávidíme to. Houba s vodou je ZLO, hadice je dvojitý ZLOZLO. A tím jak já to nemám ráda, tak se mi to nechce trénovat… A vlítnu na to jednou za sto let s tím, že to musíme vyřešit a NĚKAM POSUNOUT a zpravidla to dopadá tak že kůň odchází a nechce s tím (=mnou) mít nic společného.
A tahle lekce byla hraniční – rozhodně by šla udělat lépe – jednodušší, úspěšnější, s lepšími emocemi. Tohle je „výkonovka“ s vysokou hodnotou odměn, která se může objevit jednou za čas, ale může být kontraproduktivní, kůň si z ní neodnáší pocit pohody a úspěchu, ale napětí a snahy. Takže mě může začít požírat (v případě FAKT vysoké hodnoty odměny) nebo ztratit zájem (takže třeba v konkurenci trávy, jiného koně, odpočinku, nebo v případě problému v prostředí budu prostě namydlená).
Nicméně na konci mě nadchla – řekla „tak mě teda namoč, když máš ten voves a nepronásleduješ mě, no“. A zítra méně výkonu a více štěstí…
https://youtu.be/ac9CrLcliMI
18.4.
Pořád to odkládám, ale letos se to podaří! Druhá letošní lekce „úvaz“ 🙂
16.4.
K zubaři s dětmi od roka věku!
Ne, že by byla dvakrát šťastná… Ale zážitek spíš dobrý než jiný, což je důležité! Úprava zoubků a kontrola jejich výměny taky důležitá. Ještě nějaké vypadnou, až se budou kývat, tak je smím vyškubnout a pak budu mít šperk. A viděla jsem, jak strčit koni do huby „jen tak“ (jako bez rozvěráku, prostě fakt jentak) celou ruku a nepřijít o ni, to se zkusíme naučit!
Akademika – březen 2019
Být nemocná je dobré k tomu, že mám čas stříhat videa… Omluvte kvalitu. Je to důkaz, že jsme tam byli
Zelindí první výjezd na vzdělávací akci. Akademické začátky. Uvidíme, kam se pohneme, zatím jde u všeho o hledání – rovnováhy, pozic, tempa… Uvidíme, co časem najdeme. Můžete hledat s námi!
Report z akce je rozepsaný, vlastně dva – jeden osobní Zelindí a druhý se snahou o serioznost.
https://youtu.be/Fpy5vkwPyfw
2.4.
Víte co? Ono to funguje!
Pozitivním posilováním jde koně připravit na takové ty „normální koňské věci“ jako je přeprava, pobyt v cizím prostředí a práce na jízdárně, kterou nikdy neviděl.
A já jsem si sice myslela, že podle všech předpokladů by to tak mělo být, ale nebylo to dokázané (teda že to umím já).
A teď jsem toho koně „co dělá jen to co chce“ prostě odvezla jinam, tam pracoval, já zjistila že umí o něco víc věcí než jsem si myslela a doma pokračujeme ve společném pasení.
25.3.
Pozítří jedeme na akci. Asi bych měla vzít odpocky, kdyby koně šíleli a totálně se zpotili a bylo hnusně… Hm. Kde jsou?
No, dobrý, deky bych měla… Ale… hele… ona Oslinda na sobě asi deku ještě nikdy v životě neměla… Ehm… Tak se to jdeme učit.
Kombinace plemene, odchovu a tréninku zařídila, že to trvalo asi minutu, než mi odsouhlasila obléknutí. Ale nemuselo by to tak být – a potřebovala bych, aby mi někdo řekl to, co já říkám ostatním pořád 😀
Trénuj věci včas!
20.3.
Já se na to ježdění těšííííím!
Kromě prostého „sednu si ti na záda“ je dobré (nutné) koně naučit ohnout hlavu pro odměnu – a to tak že čeká, než poklepu na plec a řeknu „na“ nebo „tady“. Protože sedět na vzorném koni, co po kliknutí stojí s hlavou rovně a očekává že odměna bude doručena a emoce a nervozita stoupají a kůň začíná zmatkovat a jezdec v panice seskakuje… to není dobrý začátek 😀
https://youtu.be/hNpfkaZy-A0
11.3.
Pracujeme na domácích úkolech pro letošní rok. Ladíme brzdu – občas strašně kráááásně zastaví, nejen že hned, ale se srovnanýma nožičkama! Vyrobila jsem a používám target! A ještě jsme ho neztratili! Jeden z tralala tréninků 😀
Zvuk tam není použitelný žádný, ale můžete si ho domyslet 😀
https://youtu.be/rvhX7Ukzpeg
3.3.
Po dvou dnech přijedu, jdu dát koním seno. Obsazují si každý kupičku a plnou hubou chroupají… Rozhoduju se, že dám Zelindu do vedlejší ohrady, kde ji nějakou dobu nechám oddělenou. Jdu směrem k ní, pár metrů před hromádkou zastavím a říkám něco jako „Oslíku, pojď, chci tě dát jinam.“ Opouští hromádku a prostě se mnou jde, otvírám branku, projde napůl a kouká na mě, co jako bude. Rezignuju a jdu dovnitř s ní, společně dojdeme k senu, které chci aby jedla, pohladím ji po hřívě (první fyzický konakt – aby se mi hezky usínalo ) a odcházím.
Nedělám si iluze, že by to tak fungovalo vždycky (od kyblíku nebo trávy by asi nešla) ale je to super 🙂
20.2.
Couvání ode mě… Věc, kterou jsme v podstatě vůbec nedělaly. Přišlo mi to trochu zvláštní, protože jinak zobecnila couvací povel moc hezky, takže můžu stát skoro jakkoli a ona prostě couve dozadu, ale v momentě kdy jsem před ní tak to NEJDE. Asi pětkrát jsem to v průběhu roku zkusila, tupě jsme na sebe civěly a nic, tak jsem to dala k ledu. A pak jednou večer jsem si řekla, že to přece není nic nemožného! A že je to ohromně chytrý kůň který umí spoustu věcí, takže tohle zvládne vymyslet během chvíle, pokud jí to nebudu kazit… Uvědomila jsem si, že dělám hrozně moc akcí, když se o to snažím. A tak jsem přestala „dělat chaos“, vzala do ruky klikr (kvůli načasování, jinak ho používám jen občas), stoupla si před koně a počkala na náznak přenesení váhy dozadu. A během chvilky ode mě kůň odcouval dva kroky! Stačilo prostě ubrat na mojí snaze a nechat koně dělat co chci (a snížit kriteria, aby bylo jasné že VÍ). Jupijou!
17.2.
„Čekání na koně“. Často říkám „počkej na něj“, tak tady je vidět moment, kdy kůň není na příjmu a pak zase je. A já to jen odměňuju (protože hrozí jak úprk pryč, tak úprk k objektu a jsme mimo ohradu), ale kdybych chtěla pracovat na něčem dalším, tak ten moment kliknutí a odměny je moment, kdy můžu říct „sedni“. Kromě toho se učíme společně civět na nebezpečí, řešit ho tím, že koukne na mě, posilujeme „spolu dobrý“. Je tam vidět i jak kontroluje co na to říkají ostatní koně v ohradě (ti neříkají nic, protože nic nevidí). A je to přiměřeně malý trans – z tohohle bych ji dokázala dobře naučeným cvikem dostat na příjem, na chvilku. Jen mi dneska přišlo užitečnější nechat to na ní…
https://youtu.be/qExlBCUTjuM
12.2.
Kontrola huby/zubů, nandavání udidla (asi ji to někdy naučím, prostě proto, že „setodělá“), aport možná časem…
https://youtu.be/8aEuvQ9oKzU
1.2.
Nejtěžší je řídit sebe.
https://youtu.be/_kCDqg9HqdE
22.1.
Letos chci obsedat! 🙂
https://youtu.be/asIKkWCAWeg
15.1.
Protože jsem si dala jako úkol na prosinec ukázat jí nákrčák… A fakt se to nestalo, premiéra proběhla dneska. Za samotné nandání nákrčáku bych každému vynadala, sobě tedy trochu taky. Je tam krásně vidět, jak přirozená reakce je jít na druhou stranu – chytáme se naučených věcí (ruka nad kohoutkem je poměrně dobře naučená, targeting ruky, pozice mého těla…). Občas se mi zdá, že časem bude jezdecká!
https://youtu.be/073bCirWigg
7.1.
A tak se pokoušíme zklidnit…
https://youtu.be/XqMGu8zr6JY
6.1.2019
Moc, moc málo… Ona je moc… taková!
Ladíme aktivitu, momentálně jsem ve fázi koně, který se snaží příliš. Jasně, na podzim byla fáze „ona na mě kašle, má mě na háku, nic ji nezajímá“, tak jsme se hezky překlopily… A během společného zevlení jsem si uvědomila, že ona není moc akční nebo málo akční nebo cokoli – ona se tak jen chová, protože reaguje na mě…
Vedlejší efekt je ten, že se dá bez problému odvolat od trávy.
A kromě jiného umí přijít při blbnutí v ohradě – váhala jsem, jestli to testovat, klaplo to. Tak budeme pokračovat ve vyklidňování…
A zkoušíme samostatné procházky – z „domácí“ ohrady se odchází mnohem hůř než z lesní… Achjo.
