Děkuji vám!
Sedm koní za den je asi rekord. (A z těch sedmi jsou tři „odzačátkuR+“ )
Svezla jsem se na cizím koni. Na koni učeném „pozitivkou“. Nejdřív se mi moc nechtělo, informace které jsem o jeho ovladatelnosti měla byly dost nepřesvědčivé… Ale po prvotní nejistotě jsme se domluvili a bylo to perfektní – když cizí kůň se sedlem přichází, zatímco šplhám na nasedací místo, přistavuje mi hřbet s výrazem „pojď se vozit“ a následně se mnou ochotně chodí po ohradě, dává jezdectví tak nějak mnohem víc smysl.
Je perfektní pozorovat dlouhodobou (cizí ) práci s koňmi. Z nejistých lidí se stávají sebejistí trenéři, kteří si rozvrhnou práci, svého koně odhadnou naprosto přesně, zvyšují kriteria tak nějak mimochodem. S jejich koňmi se dá neuvěřitelně snadno domluvit.
(a skoro všichni mají pocit, že se ale vůbec nikam neposouvají… když poukazuju na konkrétní věci, tak se dozvídám, že „tosicejo, ale pořád neumíme cválat/cestovat/počítat“… a všichni se posouváte a umíte spoustu věcí.)
Napsat komentář