Kůň je přítel

Lekci začínám u svých zvířat já, v naprosté většině případů. V dialogu klikr tréninku (zvíře chce práci – podnět – chování – bridge – odměna, více např. Franta Šusta v knize Trénink je rozhovor) mám tedy ještě první bod – můj rituál, který zvířeti umožní se vůbec o práci hlásit. U mě konkrétně to je natažená ruka s targetem nebo bez něj, pohled na konkrétní zvíře a dotaz „Alíku, chceš něco dělat?“. Alík buď přijde a dotkne se targetu/ruky, čímž si říká o další úkoly, nebo nepřijde, čímž dává jednoznačně najevo, že teď ne.

Pokud se zvířetem pracovat začínám, samozřejmě mu můj taneček nebude dávat sebemenší smysl a nebude jeho význam chápat – proto po provedení tázacího rituálu přicházím k němu a dávám odměnu a pak pokračuji dle konkrétního zvířete.

Po tomhle vstupu do práce jsme v tréninkové lekci, což znamená, že se oba soustředíme, pracujeme, zvíře nabízí chování, nepovídáme si s okolím. To jde vydržet jen chvíli, a je potom potřeba provést nějak srozumitelně…

Používám „superbezpečný“ způsob, který předchází frustraci zvířete a snižuje riziko konfliktu. Představte si sebe na místě koně – je snadné a zábavné získávat odměny, nikdo vás nekritizuje a netrestá, odměny jsou báječné, vám to skvěle jde… A teď vám chtějí odměny zdrhnout. Tak to pozor, že? Nikam! Problém zvířat, co nechtějí trenéra pustit z ohrady pryč, je poměrně častý.

Považuju za pohodlnější tomu předcházet, než řešit „co s koněm, který mě asi chce sežrat a cestu ven si musím proboxovat pěstičkama“, takže dávám větší množství dobrých odměn na zem a než je kůň sní, opouštím prostor – na začátku úplně, aby bylo jasné, že není možné pokračovat, časem můžu zůstat v ohradě a dělat si co potřebuji.

Zvíře ví na čem je, ví, kdy pracuje, ví, kdy má smysl nabízet chování – neplýtvá energií na „obtěžování“ lidí, nenabízí blbosti když se to absolutně nehodí, v případě nějaké kombinace práce ví, ve kterém režimu kdy jede.

Zároveň lekci ukončuje člověk, ne kůň. Ukončení lekce koněm je také možné – přestane pracovat a odchází se pást – mělo by se ale dít jen velmi zřídka a zpravidla je to signál o nějaké chybě nebo více chybách.

A zároveň je lekce sama o sobě krátkým okénkem příležitosti, což zvyšuje snahu zvířete a atraktivitu práce, čímž je trénink efektivnější.

Zpočátku učím především tohle, je to jedna ze základních věcí, které mi umožní se se zvířetem domluvit. Během jednoho pobytu u koně proběhne mnoho krátkých lekcí, a kdy která začíná má také svoje pravidla a zákonitosti. Je potřeba si uvědomit, že začátek práce je sám o sobě odměnou, posilujeme tedy chování, které kůň zrovna dělá. Kdy tedy další lekci začínat nebudu?

Skoro u všech koní nastane období, které hrozí sklouznutím k workoholismu, a kdy je potřeba si začátek práce hlídat. Ono to nás člověky blaží, když se zvířata snaží pracovat a chtějí víc a víc – ale fakt se vyplatí si to udržet v rozumných mezích 🙂

Zároveň je potřeba umět s koňmi jen tak být, společně relaxovat a uvolněně koexistovat. Společná existence by se neměla zvrhnout v závislost na klikru a nepřetržité šrotování mozkových závitů, je potřeba udržovat rovnováhu mezí akcí a klidem.