Kůň je přítel

Lidi letos v tréninku chtěli (a chtějí) klikat… Na jaře jsem se ještě hodně bránila, vysvětlovala, že to neumím dostatečně, že se to sama teprve učím, že to jde pojmout jedině jako „společný experiment“… Že se musejí vzdělávat sami, kriticky přemýšlet a že „co si naklikáme, to máme“.

Všem odvážlivcům bych chtěla poděkovat, že do toho se mnou šli a že jsme se podělili o rizika. Celkově hodnotím pokus jako úspěšný, všichni jsme se hodně naučili, některé problémy jsme vyřešili neuvěřitelně snadno, u některých jsme trochu tápali.

Zkusím shrnout nejzajímavější věci, co jsme letos dělali:

Stačilo si na začátku pohlídat, co a proč odměňujeme a nebyl problém („manners“). Pak už jsme jeli klasicky, target, následování, stání. U pohybu byl ze začátku zádrhel, museli jsme jít po malých krocích a pohybovat se velmi pomalu, abychom udrželi koně v klidu, po pár týdnech nebyl problém začít klusat.

Úkol mi byl zadán pár dní před celodenním seminářem, takže byl čas na přípravu. Díky prakticky neomezeným časovým možnostem jsme začali naprosto od nuly – dotknu se koně vedle rány. Rozdělili jsme to na milion malých lekcí, vždycky jsme končili včas, aby kůň ještě chtěl pokračovat. Kůň neměl zvládnuté základní věci, čili bylo provedení trochu nedokonalé (braní pamlsků nevypadalo úplně tak, jak bych si představovala, nešlo v klidu společně relaxovat – to by bylo potřeba dodělat). Obecně je to nevýhoda, když se vrhneme na „čistou pozitivku“ s koněm bez základů. (Pod pojmem „základy“ rozumím slušné chování, zvládnutí pohybu kolem člověka a s člověkem a případně pár dalších cviků; je dobré mít nějaké chování, které oba ve dvojici uklidní a vrátí do pohody – třeba dotek targetu, snížení hlavy…)

Moc jsem tomu nevěřila, ale fakt – kůň na nabídnutí targetu odkláněl hlavu, při kliknutí sebou škubal. Přitom jinak celkem vyrovnané zvíře, dělané velmi jemným a korektním způsobem, ve volném čase značně kreativní… Hmm. Dokonce i vařečka o délce 5 cm v ruce je příliš výhružná, odměníme několik pokusů, kdy se kůň aspoň dívá správným směrem, ale progres moc není… Tudy ne. Tak tedy jinudy: Vařečka na zemi nebezpečná není, máme vyhráno – vezmu ji, hodím před koně, kůň se dotýká, dokonce velmi brzo navrhuje aportování, což neoceňujeme a přecházíme k targetu v ruce, nejdřív kousíček nad zemí a během chvilky fungujeme „jako normální kůň“ 😀 Tenhle koník shodou okolností nabral po vlažném začátku neskutečné tempo.

Prvek „nemá ráda pamlsky“ mě trochu vyvedl z konceptu, ale ukázalo se, že pokud je kobylka v klidu, celkem ráda je má – nepostaví se kvůli nim na hlavu, potřeba kontroly je vysoko nad žrádlem a „problikává“ jí tak nějak pořád, ale jako odměna se použít daly. Jednalo se o hodně senzitivní zvíře, které bylo velmi chytré – učila se raketovou rychlostí. Hodně tomu pomáhal talent majitelky, která měla dar naprosto srozumitelně a čitelně hlasem dát koni najevo, že se blíží k řešení.

Využili jsme toho, že v hlavě koně už byla informace „jak klikr funguje a co tím ten člověk myslí“ a během pěti minut jsme sedlali koně, který se tvářil jako zkamenělý a nehnul ani jednou nožičkou… Zázrak? 😀 Ne. Je poměrně jednoduché naučit koně, aby se nehýbal a „nechal si něco líbit“, u většiny koní to jde lépe, než aktivní vymýšlení – zvlášť, pokud mají zkušenost z režimu „jestli hneš jen kopýtkem navíc, budeš litovat“. Stačilo tedy odkliknout klidné stání koně při pohybu sedla směrem k němu a postupně pohyb zvětšovat, až je sedlo na koni. Je potřeba dobrý odhad tak, aby kůň měl úspěch, chápal, o co jde a přitom se postupovalo dopředu.

Kromě toho máme naklikáno několik „bezproblémových“ koní, učíme většinou základní věci, nejtěžší je přepnout nám lidem hlavy. Už mám pocit, že umím naučit základní manipulaci prakticky každého koně čistě „pozitivkou“, s ježděním zatím experimentuji. Není ani tak problém v tom, „jak“ to učit, ale co, kdy a po čem, aby se z toho stal stejně ucelený systém, jako za pomoci „klasiky“, a aby byla zachovaná stejná bezpečnost. Zároveň se člověk musí naučit, co má vidět a hlídat, protože úskalí, rizika a případné problémy výuky pozitivním posilováním jsou trochu jiné než u posilování negativního. Umíme řešit problémy. Můj ideál je naučit lidi problémy si nevyrábět, tak třeba za pár let – ale zatím si je vyrábím i já, hledám rovnováhu a opravuji. Ale do určité míry to tak je u koní pořád… Pokud někdo tvrdí, že už to umí dost dobře, není pro mě vůbec věrohodný, je to celoživotní cesta (na pár životů).