Koňopsení

Kůň přítel člověka, pes přítel člověka… Kůň přítel psa?
Předem říkám, že nejsem pejskař. Psa máme jednoho, prvního, nejlepšího na světě, geniálního a hodného. Pořídili jsme si ho jako staršího, bylo mu v té době cca 5 let. Koně evidentně neznal, z dálky na ně koukal, při přiblížení na cca 5 metrů začal směrem ke koni hystericky štěkat a škrtit se na vodítku.
Vzhledem k tomu, že v té době neuměl naprosto nic, kromě nošení věcí, které se dají házet, jsme řešení „jak u koní“ odložili a prostě se seznámili, naučili nějaké základní komunikační signály, pár cviků, především lehnutí a následně čekání. Pejskovalo se překvapivě snadno, motivace hrou fungovala špičkově, nenápadné přidávání obtížnosti se dařilo. Dokonce jsem si říkala, že oproti koním je to naprostý luxus, jednak zvíře následuje člověka všude, čili jde cvičit při čekání na autobus, pití kafe, dělání dřeva, prostě kdykoli, druhak „drive“ a motivace naprosto nejsou tématem k řešení.
Neměli jsme ambice koně a psa spřátelit – naším cílem bylo „jen“ společné fungování.
Chodili jsme společně krmit koně na pastvinu cca půl kilometru od domova. Cestou tam jsme si hráli, u koní jsem psa položila do bezpečné vzdálenosti, uvázala a nechala osudu. Když ležel a koukal, chodila jsem odměňovat pamlskem (a on v podstatě hned ležel a koukal, kdyby ne, chodila bych tam s ním v době, kdy jsem s koňmi nic dělat nepotřebovala). Postupem času jsem odměňovala méně často (zato na začátku to byl fofr – vyčistím dvě kopyta, frčím odměnit, další dvě kopyta, odměnit, koně to přestává bavit a odcházejí se pást, odměnit, že zůstal ležet, dojít pro koně, hm, odměnit, nebo dodělat koně? Těžká věc )
Dosáhli jsme toho, že vydržel třeba 20 minut ležet, než jsem udělala, co potřebuji. Začala jsem tedy kombinovat práci s koňmi a práci se psem, kdy měl kůň volno a pásl se. Postupně se k sobě přibližovali víc a víc, snažila jsem se ale držet je tak daleko, jak jim to bylo příjemné, aby nedošlo k vyhrocení situace a nepříjemným zážitkům. Koně jsem velmi odměňovala, když přítomnost psa tolerovali, psa jsem ze začátku hlídala, aby se pohyboval pomalu. Psa jsem nikdy nenutila, aby byl u koní blíž, než mu bylo příjemné, případně jsem si stoupla mezi něj a koně.
Vzhledem k tomu, že pes při povelu „lehni a čekej“ opravdu čeká do odvolání, je potřeba hlídat, aby ho koně nezašlápli.
Začala jsem postupně zkoušet, jestli je pes ovladatelný, když sedím na koni, což moc nebyl – tak jsme zapracovali znovu na nejjednodušších věcech (sedni, lehni, pocem), koně jsme zvykli že z nich metám různé předměty, ze začátku jsem na podání sesedala, pak jsem naučila nejstarší kobylku stát, když pes vyskakuje a snaží se mi podat aport.
Chodili jsme přiježďovat na louku, kdy pes ležel, na konci lekce jsme zkusili všichni popojít, na začátku jen třeba 300 metrů. Pak jsem sesedla, pes byl odměněn hrou a šli jsme domů.
Řešili jsme ještě odcházení za zvěří, pes byl předáván se slovy „když vidí třeba srnky, tak za nimi uteče, ale to nevadí, protože se časem zase vrátí“. Nepředpokládala jsem, že by tento přístup myslivci v okolí ocenili, takže jsme ladili přivolání, ze začátku samozřejmě s plnou soustředěností na psa a bez dalších zvířat v okolí. Přivolání pro psa musí znamenat „nejlepší člověk na světě hodlá dělat nějakou nejlepší věc na světě a potřebuje mě k tomu, u toho nemůžu chybět!“. Takže jsme volali z odložení, volali v rámci hry, volali od koček, které jsme používali jako trenažery, volali od ovcí za ohradou a ve finále odvolali i od srnek.
Výlety se psem a koněm byly na začátku dost náročné. Naštěstí naše nejstarší koníková je naučená hlásit, kdykoli se v okolí něco pohne, takže hlídala zvěř ona, když řekla „hele, čéče, srnky“ tak jsem zařvala „psepocem“, seskočila a nadšeně jsme si hráli, zatímco kůň se pásl. Zvládli jsme to i v momentě, kdy v lese srnky proběhly pár metrů před námi.
Pak už jsme ladili jen drobnosti, například cváláme do kopce, mimochodem zavelím psovi lehnout a čekat a on si lehne a čeká, než je uvolněn.
Pes si našel zábavu, obíhání koní v terénu maximální rychlostí – umíme to na povel spustit a vypnout (pojď kolem – jdi dopředu). Probíhá koním těsně před hlavou, což se jim může nelíbit – je potřeba zvykat a kontrolovat koně. Pes obíhá koně levotočivě, když kůň začne couvat, mění směr, roztomilé.