O respektu
(lat. respicere – ohlížet se na něco)
Já si představuji respekt jako postoj „vím, že jsi tady a zajímáš mě“. Často ale vidím výklady jiné, které podle mě už nejsou o (vzájemném) respektu, ale o vůdcích a diktatuře. Zkusím to popsat na konkrétních příkladech…
Pokud udělám prudký krok ke koni s výrazem „jdi mi z cesty“ a on neuhne, ale otočí hlavu směrem ke mně s tázavým výrazem – respektuje mě? Z mého pohledu ano – řekl „hele, zajímavý, co to děláš?“ Z pohledu mnoha lidí respekt nemá a začnou do něj různými způsoby strkat, šťouchat a snažit se ho odehnat. To je ale směšování dvou věcí – respektu a naučeného chování. Pokud kůň neví, že tím, co dělám, myslím „uhni o krok tímhle směrem“, tak dost dobře uhnout nemůže. Existuje šance, že uhne proto, že se mě lekl nebo že se mě bojí, ale strach už je špatná strana respektu („vím, že jsi tady, zajímáš mě, protože se tě bojím a byl bych radši, kdybys šel pryč“).
O respektu nevypovídá to, jaké cviky kůň předvádí. Respekt se vznáší v tom, jak se kůň tváří, jestli se mnou komunikuje, jestli je nám spolu dobře, jestli informace tečou oběma směry a jsou slyšené. Pokud respektující kůň potká nerespektujícího člověka, sklouzne jeho respekt k rezignaci. A pak podle běžných kriterií uhýbá člověku z cesty, vykonává naučené cviky, ale má u toho „achjo“ výraz.
Respekt není poslušnost. Poslušný kůň na gesto zacouvá, respektující kůň zacouvá pokud ví, co dané gesto znamená a má nějaký důvod couvat. Ale to, že nezacouvá, naprosto nemusí být nedostatkem respektu, může to mít X jiných důvodů.
Často je modlitba za respekt způsobená strachem. Kůň je velké a silné zvíře a člověk se může cítit ohrožený – co když mě zašlápne? A tak začne člověk používat „techniky na naučení respektu“ (taky vám učení respektu zní tak ujetě?). Z nezaujatého pohledu jsou to spíš buzerace, něco jako na vojně, postrádá to smysl…kromě jednoho – získání naprosté kontroly a vnucení pocitu, že to jinak nejde, že jediné řešení jak přežít je prostě poslechnout. Neříkám, že to nikdy nepoužiji, pokud dostanu do ruky koně, který mě ohrožuje, je možné ho poměrně rychle zpacifikovat a zbuzerovat tak, abych byla v bezpečí. Ale neříkám tomu „cvičení respektu“, říkám tomu buzerace
Jsou dokonce lidi, kteří po koni chtějí cvik, on provede nějaký jiný (z mého pohledu je super, že kůň nabízí něco, tj. spolupracuje, snaží se, přemýšlí) a ejhle – nedostatek respektu, tumáš.
Jsou dokonce lidi, kteří považují šklebení koně za nedostatek respektu. Já to považuji za informaci „něco se mi nelíbí“. Jak jinak by to kůň měl říct, než ušima? A nebo se koni musí pořád všechno líbit? Toho nejsem schopná dosáhnout… Takže jediný způsob, jak odstranit šklebení, je buď s koněm nic nedělat, nebo ho vypnout – on se šklebit přestane, když se mu dostatečně „vysvětlí“ že jeho názor nikoho nezajímá, že si stejně nepomůže a nemá jinou cestu. A nebo ho prostě nechám říct, že se mu něco nelíbí (mmch koňské uši a psí vrčení je podobná informace, a “vypínání” může vést k tomu, že zvíře útočí bez varování, což je podle mě extrémně nebezpečné), zpracuju to a vyřeším. Což nemusí znamenat, že ustoupím a už radši nic nechci, můžu klidně říct „hele, já myslím, že je to v pohodě“. Ale vyžaduje to být chytřejší než „cvičený objekt“…
Respektujte svoje zvířátka.