Kůň je přítel

Tlak je fyzikální veličina. Jedná se o sílu působící na plochu. (Technický vtip, klidně přeskočte: Archimedes, Pascal a Newton hrají na schovávanou. Archimedes pyká. Pascal se rozhlédne a hbitě se schová do křoví. Newton vezme klacek, do hlíny vyškrábne čtverec metr na metr a postaví se do něj. Nijak se neschovává. Archimedes dopyká, rozhlíží se kolem sebe. Samozřejmě, že ihned vidí Newtona a volá „Deset dvacet Newton!“ Newton v klidu řekne: „Tak to teda ne ne! Jeden Newton na metr čtvereční je přece pascal!“)

Ve výcviku koní se pojem „tlak“ používá většinou pro „R-„, tedy působím na zvíře tlakem, který zmizí, když vykoná požadované chování. Tedy důvod, proč zvíře dělá chování je to, že se chce zbavit tlaku… Většina lidí používá na koně tlak stupňovaný. Přiložím holeň – nic, šťouchnu holení – nic, šup tušírka, kůň se rozchází. Příště se rozejde na jemné přiložení holeně – proč? Protože (pokud je člověk konzistentní a srozumitelný) ví, že pokud se nerozejde, přijde tušírka. Pracovně tomu říkám „vyhrožovací režim“ a občas ho používám. Občas používám i tlak nestupňovaný – je méně vyhrožovací, ale pořád se jedná o princip, že nastavuji koni něco, co nechce, čeho se snaží zbavit (když se o to snažit nebude, nebude to fungovat 🙂.

A jde tedy použít holeň „beztlakově“, jde naklikat klasickou pomůcku, má to smysl? Čím se to liší, k čemu je to dobré, když je výsledek stejný?

Co se týče fyziky, nejde. Síla na plochu je tlak vždy. Co se týče koňské duše, jde to – prostě nevyhrožuji. Nejdřív koně naučím signál k vykročení – třeba ze země za targetem (“K čemu to je dobré, že se kůň dotýká něčeho nosem?” – no, třeba k tomuhle…), a to tak dobře, aby fungoval i ze hřbetu, a potom použiju holeň – tak jemnou, jak ji chci používat – těsně před signálem k vykročení. Rozdíl? Důvod, proč zvíře dělá chování je to, že chce získat odměnu.

Rozdíl je podle mě zjevný, i když výsledek vypadá podobně. Koně se během tréninku cítí jinak – to je hlavní důvod, proč klikají lidi kolem mě. Jde naklikat ustoupení od ruky, povolení ohlávce, ovládání udidlem, pobídky holeněmi, v zásadě celkem cokoli. Ve finále máte “to samé” – nebo ne…?